Ten den jsme fotili orla, kupovali první obrázek
ze čtyř a viděli jsme medvědy neuvěřitelně zblízka, jak loví lososy a baští jejich výživné mozky a jikry... Co
k tomu dodat, než jen to, že ten poslední zážitkový den byl stejný jako celá
dovolená na Aljašce, ÚŽASNÝ !!!
Blíží se odlet z Juneau zpět do Anchorage a taky tedy konec naší úžasné dovolené. Máme pořád plno jídla, takže snídáme buritos. Já s Petrem a Jardou jsme se zamilovali do obrázků z pivovaru a tak debatujeme, jestli a kolik jich koupit a jak je převézt domů. Nakonec se nám ale nechce trávit další den zevlováním, protože se opět udělalo hezky, a tak vyrážíme na trek k místnímu Mendehall glacier. Máme v úmyslu výlet na skoro celý den, ale jak už to tak bývá, plány jsou od toho, aby se mohly měnit. A nutno říct, že i tentokrát to byla změna k lepšímu :-)
Mendehall Glacier je místní turistická atrakce. Celkem velký ledovec, dá se dojít až skoro k němu, přímo u něj pak velký vodopád. To vše prakticky na dlani, díky terénu tu vzniklo velké info centrum a celá oblast je propojená naučnýmy chodníky. Takže na aljašské poměry docela hlava na hlavě, na druhou stranu Mendehall Glacie je výchozím místem pro spouta treků. A taky tu je prej spousta medvědů...
Náš trek začínal u malého potoka, kde
jsme konečně viděli ty pravé červené lososy. Plavali proti proudu vody,
plácali se tam, byla jich spousta, pár z nich i mrtvých, zřejmě na konci své cesty. Bylo jich tolik, že to vypadalo, že kdybychom do té vody vešli, mohli bychom
je jen tak chytat do rukou a udělat si je na večeři.
Pak si Iveta všimla hloučku lidí, kteří ukazovali
vysoko do koruny stromů. Pohnula se tam nějaká černá tečka a nám došlo, že to je
černý medvěd. Ok, takže fakticky umí lozit na stromy. Docela vysoko. Šplhá jak koala, potvora jedna...! Byl tak 15 až 20 m nad zemí...
Iveta chce fotit, ale zjišťuje, že má plnou kartu. A tak s Petrem jedou do kempu pro náhradní. Když se vrací zpátky, po parkovišti mezi auty a lidmi si to v poklidu štráduje ne úpně malý chlupáč. Pak se rozhodne, že zabočí na turistickou cestu, odkud jsme
přišli a kde teď stojím já a Jarda. No my jsme ho už nepotkali, zřejmě se cestou k nám rozhodl někde odbočit. Ale bezpečné to nebylo. Cestička úzká asi tak 1,5 m, dlouhá tak 150m, po chvíli přechází v lávku, vedoucí nad potokem, a je klikatá, takže štěstí, že tam zrovinka nikdo nešel. Jinak by to bylo velmi blízké setkání... !
Na parkovišti je několik rangers, tvářících se, že situace je naprosto pod kontrolou. Za chvíli vidíme, že okolo nás je asi dalších 40 lidí a asi 8 až 10 medvědů. Situace se vyjasňuje. Na tomhle místě se zkrátka už leta letoucí hromadí lososi a tím pádem taky medvědi. Vrací se sem každý rok za potravou. A náš trek, který jsme plánovali jít, začíná na konci té lávky, na které všichni stojíme a koukáme na ty medvědy. A trek je, "kupodivu", zavřený. Nebezpečí medvědů prý... :-)) To už nám teď ale vůbec nevadí. Stojíme tu a úplně konsternovaně a bez dechu sledujeme divoké medvědy černé, jak loví lososy. Jsou přímo pod námi, ten nejbližší na vzdálenost tak 5m, a zrovna kuchá lososa. Těch ryb je tu taková hojnost, že medvědi je ani celé nežerou. Rozpářou je obrovskými drápy, vykuchají mozek a jikry a zbytek zahodí. A tak se tu válí taky spousta mrtvých ryb.
Kousek dál si další medvěd chrní po obědě vysoko v koruně stromů, další si zřejmě užívá polední klid, leží mezi kořeny stromů kousek tak 3m od nás, dělí nás jen malý dřevěný plůtek, ve kterém není ani elektrika a ten medvěd má tlapy natažené před sebe jako pejsek. Oni vůbec medvědi dost klamou tělem. Vypadají jako obrovská masa, která se pohne max. tak rychlostí 5 km v hodině. Když odpočívají, vypadají jako hafani, spousta z nich má přední nohy natažené dopředu, hlavu položenou na tlapách, zadní natažené dozadu za sebe. A vy máte strašnou chuť si pohladit tyhle mega plyšáky. V pikosekundě ale tohle ňuňu zvířátko pohne tlapou, vidíte ty asi tak 10cm dlouhé mega drápy, méďa zívne a jeho tlama ukáže neskutečné tesáky a ve chvíli, kdy se objeví ryba, plyšák se vymrští a s grácií lehounce běží rychlostí větší než kůň. Jo a grizzly, ten je fakt velkej. Já mám asi 165 cm. Když stojím, má grizzly hlavu ve výši mých prsou. Když grizzly stojí, koukám mu na prsa já...
Celou tu medvědí podívanou zakončí černá medvědice s
dvěma malýma medvíďatama. Běhají za ní jako malí ocásci. Lezou za ní po větvi stromu a pak je mámá učí lovit lososa. Moc jim to nejde, ale jsou hrozně roztomilí a srandovní.
Jednou se ale musíme s medvědy rozloužit a tak pokračujeme k vyhlídce na Mendehall ledovec. Vypadal stejně
jako všechny ty ledovce tady – fascinující pohled, přehlídka úžasné
přírodní síly. V ledovcovém jezeře plavaly
obrovské kusy ledu, které z ledovce odpadly. Byl to sice krásný pohled, ale
byl taky hodně smutný. Znamená to, že ledovce opravdu tají a vytrácí se.
Cestou k ledovci jsme narazili na pomníkový kámen, věnovaný duchu černého vlka Romeo, který tu žil. Ten Romeo, o kterém si Iveta koupila knížku! Žil tady v letech
2003 – 2009. Bohužel zemřel zbytečně a tragicky kvůli lidskému strachu, který občas přejde až v nenávist. Když zemřel, lidé mu tady postavili pomník a jeho duch tu prý žije dál.
Po výletu u ledovce jsme vyrazili do pivovaru pro obraz. Cestou jsem potkali orla bělohlavého. Seděl u cesty na lampě. A Iveta miluje orly. Nooo, takže ho vyfotíme. Museli jsme kvůli tomu porušit úplně všechny předpisy. Máme ho vyfoceného, ale to hrobové ticho, co se rozhostilo v autě z mužské strany osazenstva :-)) A navíc jsme málem nestihli pivovar! Naštěstí nakoec máme fotku orla i 4 obrazy z pivovaru. Uff!
Jarda našel nějakou prý doporučenou hospodu. Tak
jsme jeli. Dopadlo to ale tak, že hospoda už sice dávno
nefungovala, ale přiběhl nás přivítat jeden psí hlídač, dost vítací typ a jeho páníček nám doporučil hospodu jinou, kam jsme se vydali. Ta už stála zato.
Typický americký bar, kde jsme se s Juneau rozloučili obrovským Big Boy Fisch
& Chips...
Žádné komentáře:
Okomentovat