Dnešní den je ve znamení pozvolného návratu z Denali. Ještě tu rozhodně nekončíme, ale pomalu se začínáme přesouvat směrem ke vstupu do parku. Noc strávíme v Igloo kempu a jsme na to dost zvědaví. Je to nejmenší a prý nejhezčí kemp v celém parku. Není možné ho bookovat předem a je v něm jen 8 míst pro stan, takže vlastně předem nevíte, jestli budete mít to štěstí nebo ne...
Vypadá to, že je ve vzduchu změna počasí. Je pořád krásně a slunečno, ale komáři snad zešíleli a žerou nás ještě víc, než doteď, i když jsme si mysleli, že to už nejde. Jen než sbalíme stany, jsme kompletně poštípaní, a to máme dlouhé kalhoty a bundy. Naposledy se díváme na The Mountain, blíž, než jsme jí teď, už do konce naší dovolené nebudeme. Včerejší večer se s námi hora rozloučila červánkovým nebem a pohled to byl nezapomenutelný. Vlastně se nám ani nechce pryč. Ale nemáme na výběr, i kdybychom chtěli. Kemp je úplně plný a naše místo mají už dnes zabookované nově přichozí. Bereme tedy batohy a stany a jdeme k busu. Cestou se opět zastavujeme v Eielsonu, je to jediné visitor centrum v parku a autobusy u něj staví cestou tam i zpět. Ptáme se místních rangners na doporučené treky okolo Igloo. Moc se toho nedozvíme, poblíž jsou 2 vysoké kopce a potok, ze kterých je krásný výhled, ale to jsou asi jediné styčné body.
On vůbec celý Denali park je zkrátka prostor, kde s pohybujete, jak se vám zlíbí. Značené cesty jsou jen na začátku parku a spočítáte je na prstech jedné ruky. V parku samotném se žádných takových těch turistických stezek nedočkáte. Někam prostě jdete. Z místa A do místa B. A nebo prostě jen tak. A pak sejdete na silnici, kterou nemůžete minout, stopnete si bus a jedete.
My tedy sedíme v buse a jedeme směr Igloo. Dnes máme zase štěstí na zvířata. Potkáváme soba, který se promenáduje kousek od silnice, sledujeme ho asi čtvrt hodiny, jak se poklidně pase. Taky potkáváme rodinu křepelek, přecházejí i s mláďaty přes silnici, jakoby se nechumelilo, tempo rozhodně nezrychlí, ani když zastavujeme kousek od nich, a čekáme, až přejdou, abychom mohli pokračovat. Jsme už jen kousek od Igloo, když potkáváme dvě medvědí rodinky. Medvědice s cca dvouročními mláďaty a hned kousek od nich, snad 15 m od silnice, další mamina s mladýma. Baští si borůvky a jako obvykle, nevěnují nám pozornost. Zato my jsme u vytržení. Jsou fakt blízko a jsou obrovští.
My tedy sedíme v buse a jedeme směr Igloo. Dnes máme zase štěstí na zvířata. Potkáváme soba, který se promenáduje kousek od silnice, sledujeme ho asi čtvrt hodiny, jak se poklidně pase. Taky potkáváme rodinu křepelek, přecházejí i s mláďaty přes silnici, jakoby se nechumelilo, tempo rozhodně nezrychlí, ani když zastavujeme kousek od nich, a čekáme, až přejdou, abychom mohli pokračovat. Jsme už jen kousek od Igloo, když potkáváme dvě medvědí rodinky. Medvědice s cca dvouročními mláďaty a hned kousek od nich, snad 15 m od silnice, další mamina s mladýma. Baští si borůvky a jako obvykle, nevěnují nám pozornost. Zato my jsme u vytržení. Jsou fakt blízko a jsou obrovští.
O to větší je naše překvapení, když asi po pěti minutách zastavujeme v Igloo kempu. Asi tak 3 míle od těch mědvědích rodinek je náš dnešní "hotel". A je to vážně úžasné místo. Nejmenší kemp, který jsme kdy viděli. Je tu jen jedno suché WC, ale potok asi 20m od stanu, takže sprcha jasná :-) Kemp... Hmm, kemp je v tomhle případě jedna velká cedule, jedna kadibudka a pár míst mezi stromy. Na jedné straně pak hustý les, na druhé taky hustý les, na třetí potok a hned za ním hustý les a na čtvrté straně silnice a hned za ní hustý les. Jo a 4 kontejnery na batohy a jídlo. Tak tady by nás setkání s medvědem rozhodně nepřekvapilo. Jsme tu jednoznačně hosty. No nic, rozděláváme stany a vydáváme se na nejvyšší kopec kousek odtud.
Cesta dost strmá, neznačená, ale vede nahoru a to je jednoznačně správný směr. Asi po hodině se vyškrábeme nahoru, resp. pod horu. Je odsud krásný výhled nejen dolů, ale i na další a další kopce okolo. Rozhodně by se tu dal udělat super vícedenní přechod. Ale na to už nemáme vybavení, tohle je naše poslední noc a tak už nemáme skoro žádné jídlo. Iveta s Petrem zůstávají "nahoře" a Jarda a já jsme se rozhodli vyškrábat až úplně nahoru na skálu. Nahoru to jde poměrně snadno, dolů už hůř. Skála se láme, je tu spousta sutě a dost nestálý kámen. Musíme dávat dost pozor, kam šlapeme. Ale rozhodně to stojí za to a táta Jarda je zkušený, takže no worries. Výhled je úžasný, a tak si to chvíli užíváme, uděláme pár fotek a zase jdeme dolů.
Zkusíme to prozkoumat ještě na druhé straně kempu, okolo vody. I když tam musíme dávat bacha, je to tu samý keř, samé soap berries, které, jak jsme byli poučení, medvědi milují ještě víc než borůvky a proto se hodně shlukují právě okolo takových potoků a řek. Cestou najdeme pár hub, těsíme se na smaženici, ale všechny jsou nedobré a hořké. Tak nic, dojíme těstoviny ze sáčku, dopijeme tu trochu piva a kafe, co nám zbyla a jdeme spát. Poslední noc v Denali. Je to zvláštní pocit. Všichni se těšíme na čerstvé kafe, na dobrou večeři, kterou máme v plánu a na studené točené pivo. Ale zároveň se nám vážně nechce pryč...
Žádné komentáře:
Okomentovat