Cestou v autě vegetíme a užíváme si tu příjemnou atmosféru cestování, svobody a volnosti. Jsme zamyšlení, já s Ivet jsme v myšlenkách pořád v Denali. Zastavujeme na kratší procházku u tzn. Angel Rocks, což jsou skály, trochu podobné našemu Adršpachu nebo Českému ráji. Na chvíli se tu projdeme, ale je před námi dlouhá cesta přes Fairbanks až do Cheny.
Za Fairbanks jsme zastavili u zdejší turistické atrakce, autobusu, připomínajícího skutečný příběh mladého kluka, který se rozhodl žít v souladu s přírodou v divočině. Příběh z knihy „Into the wild“, který byl před pár lety i zfilmovaný. Souhrou špatných okolností ten kluk v divočině nakonec nepřežil. Předtím však objevil vrak starého autobusu, ve kterém žil a nakonec i umřel. Objevili ho a podle zápisků, které po sobě zanechal, by sepsaný příběh. Bus, ve kterém žil i umřel, se stále nachází na stejném místě, cca 35 mil divočinou od místa, kde jsme navštívili jeho autentickou napodobeninu.
A zase se ukazuje, jak jsou zdejší lidé zkrátka v pohodě. To tak v neděli dopoledne přijedete k místu, kde za plotem vidíte repliku onoho busu. Stojí ve starém pivovar, na první pohled trochu zanedbaném, kde se zřejmě konají místní zábavy a hraje živá hudba. Chlapík, který vypadal, že je po vydatném flámu a zrovinka vstal, rozespalý s kafem v ruce uvidí turisty, kteří si bus přes plot zuřivě prohlíží a snaží se ho vyfotit. A tak jde, s výrazem "už nikdy nebudu chlastat, a nebo aspoň ne dneska" nás pustí dovnitř, nechá nás to všechno v klidu okouknout a nafotit a pak nám se stejný klidem a napůl spící řekne „have a nice day“ a zase za námi zavře...Fakt milej týpek :-)
Tak jo, jedeme zase dál...
Když jsme byli relativně kousek od Chena Hot Springs, vytrhlo nás ze
spaní a přemítání o životě prudké brždění. Stojící auto na cestě Petra upozornilo na 2 losy baštící v jezírku vedle cesty vodní řasy. Z auta jsme všichni vyskákali pěkně rychle. I když jsme na Aljašce už byli docela dlouho, pořád jsme se nenabažili těch pohledů na místní krásy a zvířata. Zůstali jsme jako opaření. Oni tam fakt byli. A tak 15 m od nás. Nejdřív dva. Asi losice s mladým odrostlejším losíkem. Jednoho z nich jsme očividně otravovali, protože hned zalezl za keř. A tak jsme tam stáli a pozorovali druhého losa, dokud nám nedošlo, že nás zase ti všudypřítomní komáři pěkně dožrali a že už je zase dost pozdě a je třeba se přesunout dál.
Chena Hot Springs je velmi exluzivní a komfortní relaxační letovisko s úžasnými termálními prameny, které se nachází na konci cesty. A to doslova :-) Jedete autem po normální silnici mezi Fairbanks a Chena Hot Springs, která prostě dál už nevede, tady končí. Je tam klasická značka "Payvement ends". K Aljašce tyhle konce cesty patří, ale třeba Ivetu to stejně to stejně vždycky rozesmálo.
Ten den jsme už jen postavili stany. V praxi to znamená, že naši úžasní muži a ředitelé zájezdu opět našli to úplně nejvíc nejlepší místo v campu na tu jednu noc!! :-)) My holky to jako vždycky vůbec neřešíme a kroutíme očima ve smyslu "vždyť je úplně fuk, na kterém místě tu jednu noc spíme", ale nakonec, jako vždycky, uznale musíme konstatovat, že tohle místo je prostě fakt supr! Před spaním jsme ještě zašli na obhlídku celého resortu a pak už jen do baru na pivko a drink a po půlnoci šli na kutě. A mimochodem, už je tma!
Ta noční tma a světlo tady bylo stejně zvláštní. Když jsme přiletěli na Aljašku, bylo normální, že v té jižní části a kolem Anchorage bylo světlo celou noc. Snad jen okolo půlnoci se lehce zeseřilo. Pak jsme postupně přejeli sem do Cheny, kde už byla kolem půlnoci úplně regulérní tma. Je vidět, jak rychlé tu je léto a jaké rozdíly dělají ty obrovské vzdálenosti. Stačí 2 týdny a všechno jinak. A
když jsme pak byli posledních pár dnů v Juneau, byla černo černá tma už kolem 22h. No a když jsme před odletem zase spali o pár dní později v Anchorage, bylo zase kolem půlnoci světlo...
Žádné komentáře:
Okomentovat