Cestou do Talkeetny se zastavujeme ve starém dole - Independence
Mine. Rozsáhlý důl, který byl funkční až do padesátých let, zajímavé,
autentické místo. Při přijezdu vidíme u cesty marmotu, neboli sviště.
Vůbec
se nás nebojí a naopak, nastavuje se na foťák jako modelka a sleduje
nás, jestli se díváme. Je neskutečně vtipný a evidentně si užívá, že je
středem zájmu!
Couráme se skrze důl pár hodin, mezitím se už i rozjasnilo a zase svítí slunce. Do Talkeetny daleko a navíc, rádi bychom dorazili celkem brzo, abychom ještě zvládli zakončit den v místním pivovaru, takže vyrážíme.
K večeru přijíždíme do Talkeetny. Malé historické městečko, žijící zřejmě hlavně z cestovního ruchu, má prý max. 350 vlastních obyvatel, o to víc je tu ale turistů. . Malé dřevěné domky jsou zachované v původní podobě, ovšem perfektně opečovávané. Vypadá to tu trochu jako westernové městečko.
Skoro před každým domem dřevění losi nebo sobi. U každého z nich, jak Iveta poznamenala "Zuzka typicky po svém zavískala a zapískala, takže všichni pochopili, že sobíky fakt miluje, přičemž rozumějte, je jedno, jestli je to sob nebo los, všichni jsou prostě sobíci :)" Jojo, je to fakt. losíky prostě miluju. Jsou taaaak ňuňuňu!
A tak se nám Pražákům z Evropy otevřela debata na téma: jaký je rozdíl mezi sobem a losem, který ten druh to tedy na Aljašce opravdu žije. A takhle to tedy je:
- LOS - MOOSE: je mnohem větší než sob, hnědý, má jemně chlupaté hodně široké a placaté parohy
- SOB - CARIBOU (caribou je pouze poddruh soba, který žije tady na Aljašce): je o dost menší než los, menší než náš jelen, parohy má menší a ne placaté, je zbarvený do šeda
Když po zuřivém hledání místa v campu konečně postavíme stany, jdeme se
projít. Couráme se po Talkeetna, já prý pískám a vískám u každého sobíka a tedy i losíka (kecy...) a fotím se u typické turistické atrakce pro děti, u
stěny se sobíkem.
V místní hospodě, kde mají výběr z cca. 40 druhů místních piv, zkoušíme 8 druhů a užíváme si prima večer, který zakončujeme na pláži u řeky. Na ten večer u řeky myslím nikdo z nás dlouho nezapomene. Jestli je něco synonymem romantiky, pak přesně tohle. Koryto řeky je široké určitě min. 1,5 km. Stékají se tu 3 řeky dohromady, každá z nich má v závislosti na teplotě vody jinou barvu, jiný proud (takže občas jsou tu peřeje a jinde je hladina úplně klidná...) a každá vydává jiné zvuky... Přesto se tu všechny potkávají a nakonec zřejmě splynou v jedno... Sedíme tu skoro do půlnoci, pijeme pivko, nemluvíme a každý myslíme na to své, posloucháme šumění vody, skřek racků, slunce zapadá a nebe je rudé. Opět cítíme ten neskutečný klid, souznění s přírodou a svobodu... A zase znovu si říkáme, tahle země je prostě ráj...
Nechce se nám, ale musíme jít spát. Ráno nás čeká vyhlídkový let na Mount Mc.Kinley Doufáme, že budeme mít štěstí a uvidíme jeho vrcholky. Stává se to pár dní v roce a každý, kdo Aljašku navštíví, si nepřeje nic jiného, než aspoň na chvíli tuhle famózní horu spatřit v celé velikosti. Posledních pár dní je ale ráno vždycky zatažené a mraky se rozestoupí až před polednem. Petr to tedy vidí pesimisticky a dává nám s ohledem na počasí max. 5% šanci . Já jsem ale věčný optimista, takže je mi jasné, že ráno se vzbudíme do azura. Taky jsem to objednala tam nahoře a ani zlá karma škarohlídů to nemůže změnit ... :-) Že to dopadlo lépe, než bychom si vůbec mohli dovolit doufat, je jasné, už když ráno vystrčím hlavu ze stanu a se zadostiučiněním konstatuju směřem k Petrovi: " Jupíííí, já to říkala!!" Je krásně jasno a Mc.Kinley se tyčí k nebi v plné velikosti, úžasnosti a celé jeho kráse...
Žádné komentáře:
Okomentovat