Vstáváme za deště. Na chvíli mě napadá, že ten déšť mohl ještě aspoň chvíli vydržet, než se sbalíme a nasnídáme, ale v momentě tu myšlenku zapudím. Po dvou týdnech azura si stěžovat na déšť? To už by bylo fakt rouhání... Takže zkrátka balíme ty mokré věci, nic moc, ale aspoň jsme tak nějak rychlejší a neplýtváme časem na hořekování nad tím, jak se to všechno sakra může vejít do batohu...
Jedem na letiště. Vracíme auto, odbavujeme se a čekáme na letadlo. Homolkovi. Včera s nákupem jsme to asi trošku přehnali a tak máme připraveno pár sedvičů (no, po pravdě je to více párů sedvičů), taky nám zůstaly nějaké chipsy a pár plechovek piva. Sedíme, snídáme sendviče a pivo a je nám jaksi jasné, že tohle fakt nezvládnem sníst. Chudáci děti v Africe...;-) Za náma sedí dva mladí trempové a bezprostřední Iveta jim nabízí pivo. Berou si celkem s nadšením. Když jim za pár minut přidá ještě pytel chipsů, koukají trochu vysmátě, ale berou :-) Jdeme se odbavit. Jejda, Jarda sahá do kapsy a vytahuje krásnej švýcarák multifunkční nůž. Kouká se strašně smutně a odevzdaně s povzdychem "ten asi do letadla nesmí že..." ho háže do koše. Raději nechceme riskovat. To se za chvíli ukáže jako rozumné rozhodnutí, páč jdeme do ponožek a kontrola je tu mnohem pečlivější než při příletu z Evropy do USA.
Let trval asi 1,5 h. V Anchorage bylo nehezky a
pršelo, ovšem tady v Juneau bylo opět krásně jasno a dost teplo. Abychom ušetřili
místo v báglech (to víte, pár kilo dárků prostě zabere nějaký ten prostor..), měli jsme na sobě víc vrstev zejména teplého a objemného oblečení (nic proti tomu, jak se později ukázalo, v čem jsme letěli zpátky do Evropy).V každém případě v Juneau dost sauna situace...
No a následovala akce převzetí nového vozu, na
kterou zcela určitě nikdo z nás taky nezapomene :))) Všechny ty dny předtím
jsme měli k dispozici opravdu velmi prostorný Chevrolet SUV pro 6 osob. Celou tu dobu jsme měli auto úplně plné. Když jsme ho vraceli,
naznačoval Petr preventivně, že to další bude asi o dost menší. I když jsme si z toho dělali legraci, tušili jsme, že to bude trošku výzva.
Noo, nakonec se ukázalo, že pojem "malé auto" může znamenat i "nejmenší auto na světě hned po Smartu". Dostali jsme Toyotu Yaris, ovšem zcela jistě ve speciální americké verzi, o dost menší než té, co jezdí u nás :))) Po prvním neskrývaném
zděšení následoval srdečný asi pěti minutový smích nás všech. Tak tohle bude opravdu výzva... Do auta jsme
museli dostat naše 4 obrovské těžké bágly, 1 velký těžký kufr, 4 příruční taky
dost těžké batohy a nás 4, přičemž Petr má asi 190 cm a Iveta asi 180 cm. Já s Jardou jsme naštěští docela malí... Dodnes nechápu, jak jsme se tam všichni nacpali. Ale byli jsme narvaní až po střechu. Ovšem nejvíc vtipné to začalo být ve chvíli, kdy jsme všichni seděli, načež Petr prohlásil. "Jéé já se zapomněl podívat, jestli to není nikde odřený a sepsat vady. Zuz mohla bys prosím"? Pár oděrek tam bylo, takže jsem to sepsala a donesla paní do půjčovny. Paní mrkla a prohlásila, že kolega to raději ještě obejde se mnou znovu a sepíše. ????????? Jakože kolega půjde se mnou k tomu autu???? Nééééééé!!!! Takže umřu, snažím se nesmát, cítím se trošku trapně, chlápek dojde k autu, zarazí se, chvilku nechápavě zírá, ale pak nastavuje kamennou tvář...
Hmm, takže všechno cajk, vyrážíme :-) Osazenstvo zadního sedadla není vidět, neb jsou zabarikádovaní vším možným i nemožným. Nemůžou si chudáci ani otevřít okno, které je v tomhle mega autě na kličku, točit kličkou ovšem vyžaduje pohyb a ten zase prostor. Sorry :-)) Kemp je naštěstí celkem kousek. Hned na začátku nás upoutala infocedule, která stála vedle
příjezdové cesty: DO NOT FEED BEARS. Ne třeba
nekrmte veverky, kachny, slepice, kuny...ale medvědy.. Jo, tak tady to asi bude
zajímavé :-) Iveta později hlásí,
že i značky u cesty upozorňují na medvědy přecházející cestu, abychom je
nesrazili jako u nás srnky...Tak tady jich asi taky bude celkem hojně... Táboříme v kempu u jezera s krásnou vyhlídkou na ledovec Mendehall. Místo je super a slunce a teplo se dost hodí, aspoň nám vyschnou všechny mokré věci.
Původně jsme plánovali vyrazit do pivovaru a
oslavit tam Petrovy narozky. Ale je fakt moc hezky a tak toho využíváme a jdeme courat město. Všichni průvodci Juneau vychvalují. Prý krásné malé město se specifickou atmosférou, připomínající San Francisco. Říká se, že každé
město má svoji duši (Iveta říká, že prý kromě Sokolova, který prý určitě žádnou duši
nemá :-)). O Juneau to platí dvojnásob.
Z barů se ozývá stará americká hudba, všude na ulicích straré otřískané ameriky auta, obchůdky se suverýny, stánky s rybama. Pár obchodů i ruských, vzpomínka na staré časy... Hustá koncetrace hospůdek a barů, evidentně více původních indiánských obyvatel než kdekoli jinde (bohužel většina z nich v alkoholovém opojení). Malé uličky, město se táhne do kopců na jedné straně, na druhé ho lemuje oceán, resp. přístav. K vidění jsou i megalomanské zaoceánské lodě.
Jen tak couráme a zaujala nás naprosto dokonalou hospoda RED DOG SALOON. Vstupní vrata klasické dřevěné lítačky jak z westernu a nad nimi nápis: GENTS CHECK YOUR SIDEARMS, LADIES WELCOME :)
Hospoda jako z dřívějších dob. Na podlaze piliny, na stěnách vycpaná snad celá aljašská fauna, americká westernová muzika, (prý) supr točené pivo, hambáče a asi 120 kg bodrý barman. Zkrátka největší pohodička... Chlapi jdou, jak jinak, do piva, já do Margharity (rozhodně poctivá, páč po dvou drincích ji mám jak z praku), Iveta je dneska za řidiče...Bohužel, čas jaksi letí a za chvíli sedíme sami jen s týpkem na baru. Je čas jít domů...
V kempu ještě dáváme pivo. Já brzo odpadám, Iveta s Petrem ještě poměrně dlouho sedí. Ráno se ukázalo, že než šel Petr jako
poslední spát, nechal si omylem mobil venku na stole. Nic moc, v noci začalo pršet.. Mobil v kalužince v prohlubni stolu celkem spokojeně bivakuje, kupodivu to ale přežil. Vnímám to jako velkou zradu elektronického světa. Moje mobilová historie posledních měsíců versus tento příběh jasně ukazují, že Petra tyhle hračičky milujou, zatímco mě hromadně umírají, aniž bych jim prováděla cokoli zjevně zlého. Není to spravedlivý...!
Žádné komentáře:
Okomentovat