Dnes máme v plánu posunout se zase o kus dál, a to do Girwoodu. Pokusíme se najít kemp poblíž bývalé zlatokopecké osady a odpoledne jen tak lehce vylezeme na kopeček poblíž. Petr ještě v Čechách připravil do auta mix americké "klasiky" od Johnyho Cashe po Bruce Springsteena, takže nám cesta příjemně a rychle utíká. Místy si připadáme jako ve filmu. Člověk vážně klidně hodinu nepotká jiné auto, okolo silnice čas od času míjíme poštovní schránky a za stromy tušíme pár domů na úplně samotě. Jsme už civilizací tak rozmazlení, že si vůbec nedokážeme představit, jaké to asi je, když člověk musí hodinu autem do nejblížšího obchodu, děti takhle vážně každý den jezdí do školy a teplá voda doma fakt není samozřejmostí...Zíráme taky na místní kempy. Jednak všude obrovské RV, kde uvnitř mají snad i bazén, absolutní čisto v celém kempu, teplé sprchy v ceně a ne za dvacku na 2 min., jako u nás, a to ještě musíte ve flopkách, protože jen při pohledu na podlahu vám skáčou kuří oka. Tak tohle tady fakt nevidíte. Tady je zkrátka toaletní papír i v budce uprostřed lesa. A to raději ani nemluvím o tom, že když odcházíte z kempu, klidně tam necháte vařič, jídlo, zkrátka to, co už nepotřebujete, ale nikoho nenapadne si to zabalit pro sebe, zkrátka je to k dispozici, kdyby se někdo jiný ocitl v potížích. Když jdete okolo jezera, často je na břehu kajak (a dokonce i s pádly!!!), vy si ho půjčíte, projedete se a zase ho vrátíte. Tváří v tvář téhle realitě je člověku při vzpomínce na to, jak to funguje u nás, smutno...
Přijíždíme do Girwoodu. Malý kemp - Crow Creek Mine, výjimčně vybaven pouze suchými WC, na kraji neuvěřitelně kochací zlatokopecké osady, která vlastně funguje jako jakýsi historický skanzen.
Maličké dřevěné chaloupky, uvnitř dobově vybavené, nejrůznější náčiní, které se využivalo pro rýžovaní zlata a k našemu údivu, chystá se tu nějaká místní svatba. Zvědavě koukáme a Jarda odchytává nevěstu. Musí se s ní vyfotit :-) Nechápavě zíráme na prostorově výrazné američanky, nacpané k prasknutí v malinkých šatičkách. Mnooo, proti vkusu...Jarda chvíli kouká s námi a pak vypustí hlášku dne - "Jsem si říkal, že tu třeba klofnu nějakou tu američanku, ale vždyť ona se mi ani nevejde do stanu...!" :-))
A tím bylo myslím řečeno vše...
Rozděláváme stany a vyrážíme na procházku. Šlapeme nahoru, kecáme, fotíme, potíme se (je zase fakt vedro) a najednou co nevídíme – losice s losáčáttkem. Leží a vegetí v dostatečné vzdálenosti od nás na malém sněhovém poli. Mamina je v pohodě, spokoje přežvykuje a prcek je kousek od ní, dlouhé nohy natažené a poklidně stříhá ušiskama. Je na ně naprosto úchvatný pohled... A opět japonská turistika, jůůůů, jéééé, ukazování prstem a tak. Naštěstí nejen my, ale všichni :-) Prostě neuděláte nic, je to tu všechno táááák..."jůůůů" :-)
Tenhle kopec je asi evidentně turisty oblíbený (tedy jako neee turisty, ale "turisty", těmi "vystajlovanými" - ano, byla tam i slečna v dlouhých růžových šatech na ramínka!!!, těmi v městských a lá Puma teniskáchm a ano, leginy s balerínama frčej i v USA...) Vlastně co jsme čekali, když nahoru jede lanovka. Ale nikam dál jsme to dnes už nestihli a pořád lepší, než sedět v kempu. A tak si nahoře dáváme pivo a je nám fajn. Já s Jardou jdeme až úplně nahoru, Petr s Ivetou raději tenhle mumraj zapijou ještě druhým pivkem :-)
Cestou zpátky do campu se zastavujeme ve veřejných sprchách. Nejsme sice fajnovky, ale v tomhle vedru sprchu každý den člověk fakt ocení.
Přijíždíme do campu a jsme zvědaví na průběh svatby. A pozor, on už tam nikdo není, po svatebčanech a celé té připravené velké hostině ani vidu ani slechu.. Je světlo, max. 22.30h.. Žabaři :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat