V 10.00h vyplouváme ze Sewardu na celodenní výlet na lodi a
doufáme, že se nám poštěstí vidět velryby. Zabereme místa na horní palubě a připíjíme slivovičkou na zážitky.
Po chvíli plavby
loď zpomaluje a my vidíme naši první velrybu. Tedy vidět je jen typický výfuk
vody nad hladinu, ale to rozhodně nemůže zmírnit naše nadšení! Fotíme jako zběsilí ten kousek hřbetu, který nám ta gigakráska ukáže...
Další hodina plavby se pak nese v duchu "škatulata hejbejte se". Kapitánka shovívavě
podotýká, že se můžeme uklidnit, máme před sebou dalších 7 hodin plavby a tedy
pravděpodobně uvidíme spoustu dalších velryb, ale přesto všichni
horečně přebíháme z levé paluby na pravou a zase zpátky podle toho, kde
je zrovna vidět nějaká velryba...Jasně, zase mácháme rukama, ječíme a
já si konečně připadám normálně, protože všichni na palubě jsou
evidentně stejní blázni jako my, takže v pohodě :-) Bohužel, velryby
zřejmě nemají moc pochopení pro naši snahu pořídit jejich dokonalou
fotografii ve výskoku nad hladinou...Jsou překvapivě rychlé a odmítají
počkat, až zaujmeme nejvhodnější pozici k fotce. A tak na konci dne máme
perfektní sbírku přibližně padesáti fotek na téma "velrybí hřbet"...:-)
Situace se pomalu uklidňuje, všichni už máme spoustu fotek a tak se začínáme kochat tou nádherou okolo. Čím dál víc si uvědomujeme zdejší velikost a rozlohu a taky jak neskutečné štěstí máme. Je azuro, slunce pálí a na nebi ani mrak. Vlastně celé tohle léto na Aljašce je prý extrémně teplo a slunečno. Obvyklé počasí je 15 - 20°C a častý déšť...Není výjimkou, že plavba se musí zrušit, protože prší, fouká a je vidět tak akorát z přídě na záď lodi...Raději o tom moc nepřemýšlíme. My holky říkáme, že jsme na celou dovču domluvily krásné počasí a razantně zakazujeme chlapům jakékoli pochybnosti na toto téma! Oukej, dívají se na nás trošku jako na cvoky, ale to je nám dost fuk :-)
Plujeme okolo Rock Islands. Obrovské
skály, vystupující jako větší a menší „ostrovy” z moře přímo k nebi. Jsou fascinující. Hlavně já jsem naprosto uchvácená a
nemůžu z nich spustit oči. Míjíme taky spoustu ledovců. Každý z nich má své jméno, k některým připlouváme úplně blízko, až cítíme "vůni" ledu ve vzduchu. Tohle zase fascinuje Jardu, vzpomíná a vypráví, jak kde slézal ledovce...V dálce jsou vidět na vodě malinké tečky...Dalekohledem rozeznáme, že jsou to kajakáři. Zkrátka zase ty obrovské a neskutečné rozlohy toho všeho tady. To nejde popsat, to prostě musíte zažít!
Na balvanu v další zátoce vidíme sedět člověka. Je úplně sám, prostě si v klidu zajel na kajaku přes den relaxovat doprostřed „divokého ničeho”, sedí, kouká, nasává tu svobodu všude kolem a je mu asi báječně. S Ivet mu hrozně závidíme, mít tak tu možnost utéct kdykoli někam, kde na vás nikdo nemůže!
Zpátky do reality nás dostává jekot spolucestujících...Asi se něco děje??? Okolo naší lodě pluje skupinka delfínů. Chvíli nás doprovází, vyskakují a vypadají děsně spokojeně. Kousek dál zase sledujeme mořskou vydru. Plave naznak, tlapky nahoře a je tak roztomilá, až ji podezíráme, že jí za tohle divadýlko zaplatili :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat