Po 14 dnech spaní ve stanu vstáváme už celkem rozlámaní, ale stále v dobré náladě a je nám super. Dáváme kávu, snídáme zbytky - jediné co zůstalo, je nedobrý polosladký chleba se sýrem a pomalu pakujeme stany. Vyrážíme na bus v 9.45h, který nás veze do základního tábora - Riley Campground.
Když přijíždíme k parkovišti, je nám smutno. Najednou si uvědomujeme, že i když byl Denali park na Aljašské parky vlastně hodně civilizovaný, bylo to místo, kde byl člověk opravdu součástí přírody. A ten dojem umocňovaly vysoké hory, které tu jsou vážně neskutečně blízko a spousta zvířat, které, přesto že jsou divoké, jsou na lidi tak nějak zvykle a tolerují je. Tady zkrátka žijí všichni v jakési symbióze. Zláštní smutek v srdci a nechuť potkávat lidi a civilizaci částečně zaháníme studeným pivem a cookies sušenkami.
Dnes je už podle předpovědi skoro zataženo, občas prší, docela slušně fouká vítr a čepice a rukavice se dneska vážně hodí. A tak, s ohledem na nostalgickou náladu a počasí, které vládne, se rozhodneme den prozevlovat. Nechce se nám chodit pár kilometrů po turistickém chodníku, a tak se dohodneme, že vyrazíme dřív na večeři a zároveň si dáme čas na návštěvu místních gift shopů.
Postavíme stany, Petr leží, jak jinak, nad knížkami, mapami a compem a vymýšlí program na další dny, Jarda spí (tedy, jeho slovy, v poklidu přemýšlí :) ) a my s Ivetou, kromě důkladné očisty sebe sama, pereme a sušíme prádlo.
Večer se vydáváme do restaurace, kterou Petr objevil. Tam nás dovezl místní shuttle bus a zpátky jdeme pěšky. Hospůdka je super. Hrozně milá, útulná a celá dřevěná a křivá. Dveře křivé a podlaha taky.
Začali jsme polévkou ve stylu chili con carne. Měli jsme dvě polévky na 4 lidi a už po nich jsme měli celkem dost. Pravda, předtím v kempu jsme vypili pár piv, splácali brambůrky a sušenky a tak dále... Ale znáte to, po 4 dnech pytlíkové stravy je člověk přesvědčený, že má chuť úplně na všechno :-) Druhý chod, který nám přinesli, nás ovšem dorazil. Obrovská porce ryby a Petrův famózní hamburger, ze kterého si tentokrát ovšem i on kus odnesl sebou na snídani.
Z restaurace si Petr dokonce přivezl úžasnou mikinu, kterou tam prodávali jako jejich vlastní suvenýr, a taky jsme nakoupili docela značné množství různých dárečků v gift shopu. Nu což, když už, tak už :-)
Vracíme se zpět do kempu. Je fakticky zima. Neuvěřitelné, jak rychle se počasí změnilo. Fouká ledový a inteznivní vítr, no zkrátka nic moc... Dneska to bude ve znamení teplého pyžama...
Nikdo už nic moc neříkáme. Nikomu se nechce probudit do druhého dne, kdy nás čeká definitivní odjezd z Denali. Ach jo :-((
Žádné komentáře:
Okomentovat