Vstáváme a těšíme se na sprchu. Včera večer jsme se rozhodli, že hygienu necháme až na ráno, protože sprcha pro 1 osobu tady stála úplně stejně jako vstup do termálních lázní, tedy 15 USD. A jelikož dneska ráno máme v plánu lázně, tak jsme těch 15 USD raději včera propili v baru. No jo, holt priority :-))
Takže, ranní káva, snídaně, rychlá obhlídka toho, co všechno se tu dá dělat a vyrážíme do termálů. Začínáme ve vířivce, jsou tu dvě, takže jednu jsme si rovnou obsadili my holky a druhou pánové. Zbytek "lázní" už je venku. Oficiální název je Rock Lake, asi proto, že "bazén" je vlastně ohraničený obrovskými kameny, takže máte dojem, že se koupete v tůni v jeskyni. Voda je docela dost horká, takže po pár minutách se snažíme s Ivetou vyškrábat na jeden z okolních plochých balvanů. Je na nás určitě dost legrační pohled, nicméně lachtaní technika prostě není jednoduchá a ty kameny fakt kloužou!
Jak jsem už říkala, Chena Hot springs je známé a luxusní lázeňské letovisko. Mnoo, letovisťátko spíš :-)) Potkali jsme spoustu cizinců,
dokonce i Němce...Rozhodně tu chlapi nenosili montérky ani neměli vousy jako klucí ze ZZ TOP, naopak jsme viděli barevné pánské šortky a růžové Lacoste triko (asi chlápek z Německa :-) Bydlet se dalo v RV, ve stanu a nebo taky v pokojích v hlavní budově. Rozhodně na zdejší poměry žádná levná záležitost. Pro nás moc příjemná kombinace kempování vyvážená kratinkou chvilkou civilizace, jak ji známe...
Žádné další aktivitiy jsme už neabsolvovali. Já chtěla vyjížďku na koni po okolí, ale protože jsem si ji nezamluvila předem, bohužel nebylo volno. Zapůjčení kajaku na jezeře nás moc neoslovilo, ledový hotel taky ne a tak se Iveta s Jardou aspoň zašli podívat k místním tažným psům, kteří jsou tu zejména v zimě tou největší atrakcí. V tomhle parném létě spíš odpočívali.
No nic, balíme stany a vyrážíme na Denali Highway. Cestou Petr záměrně zpomalil v místech,
kde jsme předešlý den viděli ty dva losy. Zase tam byli a tak jsme zastavili a šli se na ně
zase podívat. Ale ukázalo se, že těsně vedle auta, ve vodě u cesty, je
ještě jedna losice s dvěma malými losáčaty – klouček s rašícími parůžky a losí
slečna s nádhernýma losíma kukadlama. Byli jsme tak překvapení, že nás ani
nenapadlo, že vzdálenost mezi námi a jimi je cokoliv jen ne bezpečná. Byli od
nás max. 3-5 m. Losice si nás důkladně změřila, ale po chvíli usoudila, že ani
jí ani jejím losím dětem očividně nechceme ublížit a že ta dobrota ve vodě je
příliš dobrá na to, aby se námi zabývala, tak nás nechala být. Přesto nám ale z
její reakce bylo jasné, že nás má pod kontrolou. A tak jsme tam stáli a zírali
na ně a zírali a zírali ... a kdybychom opravdu hodně nutně nemuseli
odjet, kdyby chlapi racionálně asi po dvaceti minutách nezaveleli k odjezdu, zcela určitě bychom tam stáli asi dodnes. Byl to, bez přehánění, úchvatný pohled. Byli tak blízko, tak krásní, tak klidní, tak
svobodní...a tak velcí :-)) Los je opravdu obrovské zvíře. A
to tihle ještě neměli ty jejich obrovské parohy, které mnohdy měří přes 1m. Mimochodem nám pak Iveta sdělila, že viděla losici
chviličku i přímo v Chena v kempu. Stála a pak šla po letové dráze zdejších soukromých
letadel. Ale prý byla dost daleko. Ti losi tady byli
opravdu neskutečně blízko a byli nádherní. A my je fotili a fotili a fotili a dělali jsme
jé, jé a jé a byli jste naprosto u vytržení!
Tohle byli naši poslední losi. Od té doby jsme už žádného dalšího losa neviděli. Ale to nevadí, protože tenhle zážitek byl
nad všechny a zůstane nám v mysli napořád...
Z Chena Hot Springs jsme se museli dopravit do
Anchorage a odtud dál jsme letěli do Juneau. Cestu do Anchorage zvolil jako obvykle Petr. Je prostě neuvěřitelný. Koukne do průvodce, začte se a vybere někde nějaký trek, jinde zase cestu se super výhledy, a dělá to prostě jen tak, jakoby se nechumelilo... Dobrá volba ředitele zájezdu :-) Takže jedeme kus po Denali Highway a zase se nám rozprostírá další úžasná a nádherná část
Aljašské krajiny. Byla tolik podobná té, co jsme viděli v Denali. Potkáváme další ledovce, další neskutečné hory, výhledy a taky pár mil sledujeme Transaljašský ropovod.
Dorazili jsme do kempu tak trochu na konci světa, bez vody, bez sprch, ale aspoň tu byla pumpa na vodu. Začalo pršet, ale po chvíli déšť přestal, a tak jsme rychle začali stavět stany...
Žádné komentáře:
Okomentovat