24.7.2013 Swan Lake cabin a přesun do Homeru

Ráno vstáváme docela brzo. Čeká nás cesta zpět k autu a pak přesun do Homeru. Hlavně se ale snažíme vyzrát na vedro a ukrojit co největší kus cesty, dokud ještě nezačne pálit slunce. Nabíráme si každý 3 l vody, soukáme unavené nohy do trekovek, nanášíme silnou vrstvu repelentu a pohledem se loučíme. Je tu tak neuvěřitelné ticho a nebe je zase azurově modré...Vůbec se nám nechce zpátky do civilizace!
Mimochodem, i když je tu panensky čistá příroda, ani místní nedoporučují pít jen tak vodu z potoků. Takže s sebou neustále nosíme kapky na čistění vody (ve srovnání s klasickými tabletami je menší a skladnější a voda po něm není tak cítit).


Ještě není ani osm ráno a slunce už pere jako blázen...Taky komáři už evidentně vstali a mají hlad... Jejich neustálý bzukot okolo našich uší zesiluje na decibely zejména u vody. Míjíme Juneau Lake a chceme se chvíli jen tak kochat. Asi po deseti minutách to vzdáváme, komáři zkrátka zvítězili a sedět hned u vody je totálně nemožné. Taky u Juneau Lake je chatka na přespání. Je novější než ta naše, taky plnně vybavená a uvnitř je vyvěšený kalendář s bookingem. Další 3 týdny je každou noc beznadějně plno...





Jardovi se zase rozlepila bota. Žralok přes půl podrážky. Včera se ji pokoušel zalepit, ale vypadá to, že bez úspěchu. Pokus číslo dva, klasická lepící páska. Designově slabší, ale funguje :-) 


Cesta zpátky se jaksi vleče. Slunce neskutečně pere a vy máte dvě možnosti. Buď si oblečete dlouhé triko i kalhoty, brutálně umíráte vedrem, ale aspoň částečně zabráníte komárům, aby na vás hodovali. Nebo jdete do kraťasů a trika, umírání vedrem je o fous snesitelnější, zato jste ale komplet upatlaní od repelentu a pokousaní od komárů. A tak si každý z nás vybírá své individuální zlo. Aspoň nejít na těžko...! Poslední kilometry krájíme v tichosti. Já si představuju tu slast až zuju boty (tedy pokud mi nepřirostly k noze, což by vysvětlovalo tu prudkou bolest při každém kroku), vezmu plechovku piva (v autě na nás naštěstí pár kousků čeká), otevřu ji a ozve se "tssssss". Rajský zvuk...!

Jsme v cíli...Asi všichni myslíme na totéž, protože první kroky vedou do kufru pro plechovky :-) Nevím, jak to tohle auto dělá, ale je geniální. To pivo je fakticky studené! Všichni si aspoň převlíkáme trika, abychom v autě neumřeli (Rexona rulezzzz ale i tak..). Kousek od nás se nějací svěží blázni chystají nahoru na kolech... Ať si to užijou...:-) Nasedáme do auta a vyrážíme směr Homer. Cestou ještě stavíme na hot dog. Dooost prasárna, ale v tu chvíli nám chutná jako tříchodové menu v Alcronu...K tomu super limča zelené barvy a neidentifikovatelné chuti, slušný zlo...:-)  Upadáme ke spánku každý na svém sedadle. Jen chudák Petr v roli řidiče zakupuje energeťák a kotel kafe (místní espresso má min. 2 dcl a rozhodně byste si ho měli dochutit nějakým sirupem. Kdekoli mají na výběr aspoň deset příchutí, co třeba zkusit marshmallow???) S nostalgií vzpomínám na italiano espresso a croissant. Místní kafe mi fakt chybět nebude...

Přijíždíme do Homeru. Městečko je docela malé, centrum a asi dva kempy jsou přímo u moře, ale všechno je tu takové zaprášené, špinavé, kemp plný velkých RV a zoufale neútulný... Jedeme se podívat nahoru na kopec. Je tam druhá část města a rozhodně víc zeleně. A taky kemp... kde ale bohužel nejsou sprchy a to bychom zrovna dnes, po dvou upocených dnech, fakt ocenili. Hledáme dál, Petr vytahuje průvodce a jako obvykle, najde perfektní místo. Menší kemp s výhledem na moře a město, super komfort vč. pračky, sušičky... Zůstáváme tu tři noci. Horká sprcha, mýdlo, umyté vlasy a oholené nohy jsou jednoznačně vrcholem dnešního dne!






Žádné komentáře:

Okomentovat