Vyhlídkový let startuje v 8.30 hod. Opět se soukáme do malinkého letadla, ale už nás to jaksi nechává v klidu. Náš pilot je mladý kluk, sebejistý sympaťák. A podle toho taky letí. Občas to vypadá, že se křídlem dotkneme hory a prý kdyby někomu nebylo dobře, máme se ozvat :-)
Nikdo z nás ale nevnímá vůbec nic, než ty dech beroucí výhledy, skaliska, sníh a led všude okolo. Počasí je asi opravdu podplacené, protože líp už být nemůže. Tenhle výlet byl trochu sázka do loterie. Je totiž třeba ho bookovat dopředu, tedy pokud nechcete na místě zůstat třeba týden a čekat, až bude hezké počasí a volné letadlo. Na druhou stranu, velká část letů se kvůli nepřízni počasí ruší a to zkrátka dopředu nikdy nevíte...
Náš let je ten nejdelší z nabízených, letíme skoro okolo celého pohoří
Alaska Range a dvakrát obkroužíme McKinley. Jak se k ní přibližujeme,
všichni přestáváme mluvit a jen v ohromení zíráme na tu velikost. The
Mountain, jak ji místní něžně nazývají, nebo také jednoduše Denali, jak
jí říkali původní obyvatelé Aljašky, má 6 194 m.n.m. a je to jedna z
nejobtížnějších hor světa. Panuje tu prý opravdu extrémní počasí, které
je velmi obtížné předpovídat. Prvovýstup na horu je datován do roku 1913
a od té doby se o výstup na vrchol ročně pokouší několik výprav. Hora
je přístupná přibližně od začátku května maximálně do poloviny července a
pak zase až v září. A bohužel každý rok si také vybírá daň v podobě
lidských životů těch, které žene nahoru touha pokořit tuhle krásku. Snem
každého, kdo se chystá navštívit Aljašku, je aspoň na chvíli vidět její
vrcholek mezi mraky. Prý se to však podaří jen pár šťastlivcům, protože
hora se odkrývá z mraků jen pár dní v roce. Ještě to nevíme, ale v
následujících dnech se utvrdíme v tom, někde "tam nahoře" máme fakt
protekci. V Denali budeme mít The Mountain jako na stříbrném podnose
několik dní po sobě.
Popsat samotný let slovy je dost obtížné :-) Že jsou místní vzdálenosti
úžasné, hory rozlehlé, kopce porostlé lesy tak hustými, že klidně
ztratíte parťáky, co jdou pár metrů od vás, že je tu spousta obrovských
ledovců, které máte mnohdy na dosah ruky, skály jsou místy skoro kolmé,
ale přesto na nich můžete potkat horské kozy, koryta řek jsou kilometry
široké, aby pojaly všechno to jarní tání, to všechno už bylo mockrát
řečeno. Tohle zkrátka člověk musí zažít. Takže jediné, co můžu dodat je,
že pokud se chystáte na Aljašku, tak tenhle výlet se opravdu vyplatí.
Medvědů, losů, ledovců a řek potkáte na každém kroku spoustu jen tak. Ale tenhle zážitek je opravdu jedinečný...
Po více než čtyřech hodinách letu se vracíme zpátky plní tak silných pocitů, že by naše láska a mír v duši zcela jistě vyléčili všecinky smutné lidičky na celičkém světě :-)) Pomalu se vydáme do campu a vyrážíme směr národní park Denali. Dnes večer spíme v Riley Creek campu, což je největší camp v Denali. Je to poslední místo, kam se dostanete v rámci parku autem a vlastně takové záchytné místo pro ty, co právě přijeli nebo se vrací po několika dnech z parku a potřebují se osprchovat, vyprat a užít si trochu "kempingové" civilizace. Denali je jediné místo, kde máme ubytování zamluveno předem. První a poslední noc trávíme právě na Riley Creek, dvě noci pak u Wonder lake a zbytek někde v kempech uvnitř parku. Ty už ale nejde předem rezervovat a tak čekáme, kde bude zrovna volno. Máme štěstí (jako ostatně celou dovolenou) a chytáme místo dokonce i v Igloo campu, kde je jen 8 campsites... Fakt romantické místo, ale o tom později...V dalších dnech se potvrzuje, že rezervace předem (my jsme zamlouvali online asi v květnu) fakt neni zbytečnost. Zdejší kempy (krom Riley Creek) jsou beznadějně a totálně plné několik dní dopředu.
Jdeme vyprat věci, sbalit batohy na těch pár dní mimo civilizaci (je třeba se vybavit na celou dobu pobytu v Denali, není tu ani jeden obchod s tím nejnutnějším, takže všechno s sebou). Opět mi není dobře, po romantice u řeky jsem zřejmě prochladla, a tak se mi vrátila nedoléčená nemoc. Petr se samozřejmě zlobí, protože to je přesně to, o co mu šlo – abych byla v Denali v pořádku a zdravá. No jo, klasika :-) Jdeme spát, ráno v 6. 30 hod. vyjíždíme busem skrz celý park až na Wonder lake. Plán je dostat se první den až na konec parku (resp. za Wonder lake je ještě osada Kantishna, ale tam není kemp, jen chatky) a odtud se postupně vracet zpátky k Riley Creek.
Žádné komentáře:
Okomentovat