Plánovali jsme, že si přivstaneme, a že vyrazíme
na celý den na trek, protože jsme poslední dobou spíš víc seděli, jedli a pili, než
chodili. Jenže když jsme se probudili, pršelo a byla tak špatná viditelnost, že z treku nakonec nic nebylo. Stejně bychom pořádně nic neviděli a tak jsme se rozhodli vyměnit plán, který jsme měli na dnešek, s plánem na další den. Dnes se podíváme po měste a okolí a třeba bude zítra líp.
Nejdřív
jsme tedy samy s Ivetou jely na poštu poslat konečně pohledy, které jsem měla připravené už od Chena Hot Springs. Odpoledne jsme šli nakupovat nějaké dárky. Ano, zase... :-) Nejvíc času jsme strávili v knihkupectví. Chtěli jsme si sebou domů odvézt nějakou knížku o Aljašce. Ivetu nejvíc zaujala knížka o černém vlkovi, kterému říkali Romeo a který, ač divoký vlk, žil v jakési symbióze s lidmi. Tedy než ho zastřelili... Kniha podle pravdivého příběhu, plná krásných fotek. Já si vybrala román o týpkovi, který léta žil v Juneau a jednoho dne se za jistých okolností rozhodl hledal svůj vnitřní klid v divočině. Jarda s Petrem šli do klasických fotoknih o Aljašce. Ty fotky, nebýt tu a nevidět to na vlastní oči, nevěřím, že to je fakt realita a ne photoshop...
Po knihkupectví se vydáváme do místního pivovaru. Byl jiný než ten v Homeru, větší a ne tolik domácký, ale stejně moc příjemný. A v podobném konceptu jako ten v Homeru. Pivo ochutnat zdarma, zakoupit až s sebou. Součástí pivovaru je i jejich speciální gift shop, a to je konec. Petr odchází s tričkem a navíc nás tam zaujaly obrazy. Spolu s Jardou nad tím začínáme přemýšlet – máme je koupit, které a kolik a hlavně jak převézt domů??
Z pivovaru jsme vyrazili do města. Petr někde vyštrachal doporučení na místní KING CRAB. Byl to v podstatě místní pidi bufet s velkým venkovním stanem, který sloužil jako jídelna.
Servírovali se, jak jinak, krabi na spoustu způsobů, specialitou byli ovšem ti čerstvě ulovení. Každý den se nabídka lehce měnila podle aktuálního úlovku. Ten den měli čerstvě ulovené kraby, takže jasná volba! Krabi byli obrovští. Jejich průměr (tělo včetně noh) min. 70 cm. Uff, otázkou je, jak tyhle potvory jíst. A tak se díváme okolo a ukazuje se, že to bude v podstatě jednoduché. Technika neexistuje. Jen zkrátka těmi kleštěmi klepeto rozdrtit a maso vyndat. Přílohou je čerstvé pečivo a coleslaw. Poměrně luxusní jídlo v kombinaci s umaštěnýma rukama, papírovým ubrusem, plastovým stolem, šumícím mořem před námi a deštěm bušícím do plachty stanu, to je neodolatelná atmosféra zdejší země. Kdo by měnil za hotel a luxusní restaurace a stříbrný servis? :-)
Když jsme pojedli a popili, šli jsme se ještě cournout městem, které v tom tak krásně sychravém nehezkém dni vypadalo úplně jinak než včera a právě proto má svoje kouzlo. Je odliv. Vážně síla, jak rychlý je oceánský odliv a jak daleko se voda stahuje...
Jak jsem už říkala, Juneau je častá zastávka obrovských zaoceánských lodí. Jedna taková zrovna odplouvá. Pozorujeme ji a s námi orel bělohlavý, majestátně sedící na střese jednoho z okolních domů. Zvláštní pohled, tenhle obrovský svobodný pták jakoby střežil tuhle svobodnou zemi, kde i místní obyvatelé jsou tak trochu jen hosty, které duch téhle země může kdykoli vyhostit...
Vracíme se do kempu. Venku prší, jsme promrzlí a tak
jsme nakonec Petrovu narozeninovou párty zakončujeme v našem mikro autě. Sedíme tam všichni namáčklí, pijeme whiskey, pivo, posloucháme místní rádio a tlacháme o všem možném. Super párty!
Žádné komentáře:
Okomentovat