Dnešní den bude ve znamení klasické spotřební dovolené. Dopoledne ještě kochací cesta směr Anchorage, odpoledne vyčistit auto, které budeme druhý den ráno vracet, nakoupit spoustu dárků úplně pro všechny, a taky pro sebe, že ano :-)) Máme tu pár vyhlídnutých, které se nám nechtělo brát s sebou na celou cestu, takže dnes máme v plánu to všechno zakoupit. Jo a taky zajít zase do Taco Bell, to je "must", samozřejmě!
Cesta do Anchorage je překrásná. Nikde už ale nezastavujeme na trek, protože máme před sebou pár hodin jízdy a vzhledem k počasí bude lepší postavit stany co nejdříve. Počasí se totiž pomalu kazí. Taky už hlasí na poslední týden tak nějak nic moc, což znamená občas déšť a teploty pod 20°C. Prostě zkrátka krásné aljašské léto, pokud ovšem nejste partička zhýčkaných a čupr opálených evropanů, co si už jaksi zvykli na azorové aljašské létíčko a teď sakra musí začít nosit bundu i přes den ;-)
Anchorage je...návrat do civilizace se vším všudy. Nevím jak ostatní, tedy Iveta zcela jistě, chlapi to asi až tak neřeší, ale já jsem úplně zmatená. Strašně moc lidí, aut, hluku, trochu špína, kemp vybíráme až ten třetí (je to nejmenší zlo, které opět někde vyšťoural vždy připravený Petr) a stejně ve srovnání s tím, na co jsme byli zvyklí minulé dva týdny... A to jsme v Aljašském městě! Intenzivně se snažím nemyslet na to, co se stane, až se vrátím do Prahy, do práce... Neeeee, já tak strašně nechci zpátky!!!
No a tak dnes poprvé za celou dovču fakt prší. Začalo chvíli po příjezdu do kempu a pršelo i celou noc až do rána, kdy v
dešti zase stany a všechno ostatní musíme zabalit – tentokrát pořádně zabalit,
protože jdeme do letadla a musíme se držet rozměrových a váhových limitů.
Petr má dnes narozeniny, ale domluvili jsme
se, že to oslavíme až v Juneau. Taková více aljašská atmoféra v dalším z domácích pivovarů...
A tak samozřejmě otevíráme plechovku piva, začíná velkoplánování, jak to všechno rozvrhnout, být co nejefektivnější (vidíte, už tady nás to dostihlo!!) stihnout co potřebujeme. Nakonec je dohodnuto, že já s Petrem pojedeme umýt auto a Jarda s Ivetou nakoupí něco k večeři a snídani a taky dárky. Jarda s Ivetou vždycky nakupujou dýl, takže to tak akorát časově vyjde. Mnoo, plán dobrý, ovšem zapomněli jsme započítat hodinové hledání automyčky. Hledání jsme samozřejmě proložili jemnou hádkou na téma "zeptat se někoho nebo se nezeptat kde že je myčka". Já se pochopitelně chtěla zeptat. Petr to pochopitelně považoval na největší potupu...:-) Proč ty chlapi s tím mají takový problém...??? :-))
Nakonec, i když s velkou časovou prodlevou, jsme zvládli úklid auta i nákup asi tisíce dárků. Tedy stejně, v téhle disciplíně všechny jednoznačně trumfla Iveta. Jarda, ten sice stráví v obchodě spoustu času, ale spíš se kochá, občas něco tak nějak rozumně zakoupí. Ne tak Iveta. Iveta se prostě rozhodla, že nakoupí všechno. A to prý běžně dárky nekupuje:-) Nooo, tak teď to rozhodně vynahradila všem... Zřejmě nakoupila dárky i pro všechny potenciální budoucí přátele, jejich partnery, budoucí děti a přátele. A hlavně, obchodem v Anchorage to všechno začalo. Do té doby dobrý. Ale tady ji to prostě chytlo a od toho dne, kdykoli jsme šli kolem Gift shopu, měla podobnou reakci jako když já vidím losa. "Jééé já se tam zajdu podívat joooo???" :-))
Ovšem Jarda s Ivetou v tom nakupování nezapomněli ani na Petrovy narozeniny a i když je dnes neslavíme ofiko, tak aspoň koupili pro jistotu další karton piv. Jim Bean už nemáme a nemá smysl ho kupovat, když zítra letíme. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsme se v tom dešti zabydleli ještě
před spaním v kufru toho vyčištěného a obrovského auta, popíjeli jsme pivo a povídali.
Žádné komentáře:
Okomentovat