Je sobota 5:00 ráno a naše cesta na Aljašku právě začíná. Tedy, ona už vlastně začala večer předtím, kdy se každý z nás snažil nacpat si věci na 3 týdny do svého batohu a k tomu ještě všechny stany, spacáky, karimatky...Uff...na začátku v podstatě neřešitelný úkol jsme nakonec zvládli a přestože jsme považovali naše bagáže za nacpané k prasknutí, cestou zpět jsme zjistili, že se tam vejde ještě spousta dárků a suvenýrů...Zkrátka když se chce...:-)
Tak to jsme my - skupinka na první pohled nesourodá, ale později se ukáže, že i přesto vše zvládneme bez větších problémů. Petr a já - Zuzka, organizátoři celého výletu, Iveta, kamarádka v dobrém i zlém a Jarda, můj táta.
Vyrážíme brzo ráno. Cesta z Prahy do Frankfurtu probíhá v pohodě, let z Frankfurtu je naplánován na cca. 16:30. V Anchorage máme přistát 16:25.
Na samotném letu je fascinující přelet nad Grónskem. Skaliska holá a vysoká, táhnoucí se ledovce pod námi, voda plná ledu...to se
prostě musí vidět. Fotíme co to dá. Je to zvláštní pocit, když si člověk uvědomí, že ta malá loďka pod námi je ve skutečnosti obrovská zaoceánská loď...
 |  |
Přilétáme nad Aljašku a z letadla poprvé vidíme Mt. McKinley - resp. si myslíme, že vidíme. Nevíme jistě, jak vypadá, ale něco nám říká, že to musí být ona - i z těch cca. 10.000m letové hladiny je to obrovský, majestátní a zapamatováníhodný vrchol...Jak se později ukáže, nespletli jsme se. Je to ona, "The Mountain".
Přistáváme v Anchorage. Po chvilce napětí, zda s námi přicestovaly i všechna zavazadla, se těšíme, že si už jen vyzvedneme auto a padneme do hotelové postele. Jarda ale u celní kontroly přiznává masové konzervy v batohu. Dostáváme nálepku „podezřelí” a celá skupinka jde potupně ukázat obsah batohů. Považuji za velké štěstí, že výsledkem akce bylo jen odevzdání dvou konzerv hovězího masa. Kdyby celníci objevili tu asi metrovou sekyrku, kterou si Jarda v batohu vezl pro strýčka příhodu, možná bychom tam byli dodnes :-)
V půjčovně vyzvedáváme auto. Wow, paráda! Snad nám dali i o třídu vyšší model než jsme si rezervovali?! Tak tam rozhodně nebude problém se komfortně naskládat. V následujících dnech jsme často na našeho Chevroleta pěli ódy, posloužil nám jako super komfortní přepravní prostředek, převlékárna, sušárna, jídelna a společenská místnost...Chvílemi nám byl i malý (cca. každý druhý den, když jsme v záchvatu snahy o maximální využití nově pořízené zákaznické karty Safeway nakupovali potraviny a alkohol jako před nastávající apokalypsou :-)
No nic, vyjíždíme směr hotel.
